Letní plavecké soustředění ve Lhotce 2014

Letní soustředění proběhlo od 7. 7. – 13. 7. 2014 v nám již známém středisku u Fandy ve Lhotce.

Od prvních chvil bylo nabité letos aktivitami, hrami, soutěžemi, výlety že když nám jeden den pršelo, byli všichni rádi za klidový režim!

Po pondělním obědě jsme vyměnili Ondřejník za Frenštátské koupaliště. Odpoledne si kapitáni družstev (nejstarší plavci), vyvolili svá družstva.

První úkol zněl: Vymyslet si jméno a namalovat obrázek pro svou skupinu.

V úterý jsme se rozdělili na skupinu cyklistů a turistů. Cyklisté si zamířili po své ose na Frýdlantské koupaliště a druhá skupina jim byla v patách autobusem. Každý kdo měl kolo a byl zvyklý jezdit se připojil ke skupině trenéra Dalibora, který obratně vymýšlel trasy po okolí.

Z koupaliště jsme si to přímo namířili k Horské službě ve Frýdlantě n. Ostravicí, kde již na nás čekal jedinečný pan Masopust, který nás provedl a povyprávěl vše o vybavení této služby i kuriozitách různých zásahů. Horská služba je rozdělená do oblastí severní Javorový – Lysá a Smrk – Jižní Pustevny, Soláň a Kohutka. Číslo na horskou službu by si měli děti pamatovat, žel není moc známé toto číslo. Tedy pro úplnost 1210 – je to přímo číslo nahorskou službu. Když bychom se nedovolali, tak 155, nebo mezinárodní 112.  Informace, že po horách se chodí např v zimě s dvojím vybavením čepic, rukavic a nabitým mobilem, není vůbec k zahození. S tabulkou čokolády nemluvě. Nikdy nevíme, komu můžeme pomoci, kdo je někde zesláblý.

Následovala prohlídka RZT Záchranky – sanitky. Prohlídli jsme si Kryštůvka – plyšáka pro děti, který je připravený pro děti. Právě pro děti bývá ošetřování a transport na palubě sanitního vozu mnohdy velmi stresující záležitostí. Přinést malým pacientům alespoň trochu radosti, zabavit je a zmenšit jejich strach, to jsou hlavní myšlenky nového projektu. Pomáhá při tom plyšová hračka, mající podobu malého záchranáře, která je k dispozici na palubách sanitních vozidel. Záchranáři hračku dávají zejména dětem, jež stráví na palubě sanitky delší dobu, těm, které jsou vážně nemocné či zraněné, nebo bez doprovodu svých rodičů.

Děti si mohly projít sanitkou a ptát se na co chtěly. Viděly různé Kramerovy dláhy, skubrany (speciální lehátko), přístroje, dýchače aj. Některé si vyzkoušely i jízdu sanitkou. Velice děkujeme Horské záchranné službě a jejím lékařům za vstřícné povídání a ukázky z jejich často náročné práce. Velké poděkování patří i paní Slávce Liďákové, která celou návštěvu domluvila.

Odpoledne bylo ve znamení her ve skupinách jsme hráli štafety, běh po kruhu, štafety s petlahví, slalomy, hnízda… a posledním úkolem pro skupinu bylo kreslení šaška, kašpárka. Večerní temnějící obloha nás vyhnala do útulného bazénu u Fandy, prostřídaného s bowlingem.

Středa byla věnována výletům do Kopřivnice, do muzea Tatrovek a historických automobilů. Malá předsíňka tvořila malý vstup do života Emila Zátopka a jeho sportovních úspěchů. Nejvíc byl obstoupen monitor s přímými závody Emila Zátopka záznamy byly provázeny hláškami:  „To dáš, to dáš, běž“. Jistě by pana Zátopka potěšilo, kolik mladých lidí mu fandí stále i dnes.

Po velkém lijavci, kdy jsme byli schovaní pod střechou muzea jsme se vydali suchou nohou až na Štramberskou trůbu, k jeskyni Šipka a dál po okolí až na krasové arboretum. Jedinečné minijezírka s řadou barevných leknínů nám všem vzaly dech. Mini labyrint z kamenů byl příjemnou procházkou v území, které je budováno jedním ochotným pánem.

Ve večerním kvízu, který byl znalostní, jsme pochopili, jak máme vyjímečné některé plavce. Na otázku, jaké rostliny viděli v arboretu, družstvo růžových delfínů napsalo: Orobinec úzkolistý, rozrazil rezekvítek, knotovka červená, knotovka bílá, česnáček lékařský, rmen lékařský, leknín bílý, pryskyřník prudký, ptačinec, cedr, sedmikráska chudobka. Tomáš a jeho zájem o flóru byl milým překvapením. Někteří přesně odhadli počet schodů na Trůbu, dokonce odhadli schody železné, kamenné i dřevěné. Která posádka vyhrála Paříž- Dakar a kdy, kolik figurín bylo v muzeu mezi automobily, či kolik hlemýždů viděli po cestě vše bylo spravedlivě zapisováno do tabulky, barevně označené.

Trenéři asi nezapomenou na zmateného pana řidiče autobusu, který nás ztratil ve Štramberku, kterého navigovali, aby nás našel. Pak když se zasekl v malé odbočce a případně neviděl odbočku na Tichou nebo paní, která spěchala v osobním automobilu s „jazyčiskem“ na vestě a zkřížila cestu našemu autobusu. Myslím, že pan řidič na nás nezapomene a my na něj také ne.

Ve čtvrtek jsme zvolili variantu vodního prostředí v zakrytém bazénu v Rožnově. Odpolední výšlap na Ondřejník první skupiny a objezd Ondřejníku a Skalky završením druhé skupiny, byl úžasný. Počasí nám opět přálo a my jsme suchou nohou sešli dolů do údolí. Všichni byli vybavení větrovkami, pláštěnkami, či neoprenovými vlasy! Takže nás nemohlo vůbec nic překvapit. Večer na nás čekala diskotéka, na kterou se všichni těšili. Byla krásnou tečkou většiny týdne, završena hitovkami DJ Filipa.

Pátek byl ve znamení deště a her. Každá skupina měla vymyslet hru pro ty ostatní První hra mohla nezasvěcenému připadat, jako, že jsme se všichni zbláznili. „Ahoj Pepo!“ „Co je Pepo“ „Řekni to Pepovi“ s každou další chybou rostl Pepa do rozměrů „Ahoj Tiku“, „Co je Bliku“, „Rekni to Šokovi“ po pár minutách všichni tikají, blikají či se točí jako Šok. Jednoduchých pár slov, a nepozornost přivedla mnohé hned k jiné přezdívce. I člověk, který hru nehraje jen pozoruje, se po malé chvíli se sám hýbe do stran, aniž by chtěl.

Další hra na Elektřinu vytipovala, jak rychle dokáží všichni reagovat na stisk ruky. Také měla úspěch. Následovaly pantomimy zaměstnání odpolení „špičku“ bez deště jsme chtěli vyplnit malým překvapením. Žel špička byla, ale překvapení by udělalo z dětí zablácené koule takže někdy příště. Možnost koupání na přání jsme tedy využili.

Sobota byla opět výletní. Navštívili jsme Svět kamenů. Království ametystů, avanturínů, růženínů a jiných klenotů přírody nás pohltilo skoro na hodinu a půl. Po té jsme se šli podívat do Valašské dědiny a byli zasvěcení do života bačů od května do října vyháněli svá stáda daleko na louky, kde je pásli. Oblékali si bílou košilku, či vestičku, kterou si za celé to období nesměli sundat. Byli pověrčiví a věřili, že když si kousek oblečení nesundají, jejich stáda nebudou napadat vlci a jiné predátoři. V košili se koupali, spali v ní, pracovali proto se zpívá v písni „O bačo, bačo náš, černů košulku máš, kdo ti ju vypere“už je nám to jasné. Tichý celibát udělal z bačů muže bez žen a ženy tak mohly disponovat s penězi, které bačové nahromadili. I tak se tenkrát nevěra nerozšířila. Což bylo na tehdejší dobu samozřejmé.

Že byli naši předkové moudří svědčí i to, že do peřin, místo peří dávali ovčí vlnu, která obsahovala lanolín. Možná to trošku bylo cítit, ale rozhodně tehdejší domácnosti netrpěly roztoči, blechami a všičkami. Lanolín totiž podobný hmyz odpuzuje.

Postupně v dědince jsme navštívili i tehdejší školu.Ve škole se učilo najednou až 60 dětí. Na tabuli byl datum 12. červenec 1892. Když nám zazvonilo, nasoukali jsme se do malých lavic a poslouchali, jak se tenkrát děti učily. Jak měl vypadat tehdejší učitel a jak se krotily neposlušné děti. Rákosku střídala ledová voda za krk…děti se měly upokojit a znovu být připraveny poslouchat. Zvlášť neposlušným žákům se dávala na krk cedulka s prasečí hlavou, se kterou musely třeba i hodinu stát všem na očích. Pokud nepomohla ani oslovská lavice (poslední lavice), tak pomohl ztvrdlý hrách, či posekané dřevo, na kterém děti musely klečet když se po čtyřech hodinách denně doučily, sbalily si svůj sotůrek (aktovku), tabulku z černé břidlice, s kaménkem a hadříkem, penál a šly domů. Jak byly účinné tehdejší metody by řekli pamětníci.

Před večeří ještě trenéři vykoumali tzv. branný závod po družstvech…a že to stálo za to…ví jen aktéři. Každé družstvo si našlo svůj závěrečný poklad. Že to nebylo nic snadného, ví jen oni sami trenérská hláška, „Zůstanem u hnědé ať je zadřem.“, zůstala pamětní. Hnědé označení tras v přírodě, bylo pro bystré oči  nic snadného pro závěr týdne. Máme ale skvělé děti a každé družstvo si našlo svůj vytoužený poklad a odměny.

Večerní koupání a odpočinek, vyhodnocení básniček, jako dalšího úkolu po skupinách byl pro trenéry i děti už jen osvěžením…

Přikládáme jen část básniček, které byly skvělé… vše bude ještě zdokumentováno a vyhodnoceno.

Básničky.docx (12578)

Vyhráli všichni! Ať Růžová delfíni, Šmoulové, Kvajotom2, Prďolové nebo Borůvky.  Prďolové vedli v soutěžích rychlostních, Růžoví delfíni vedli ve znalostních kvízech, Šmoulové měli parádní básničku, Borůvky byly kamarádské, když jim nešel najít jejich fialový kámen. Kvajotom2 byly nápadité a kvízově nejzajímavější. Každé družstvo ukázalo svou invenci a nápaditost.

Pro představu a milou tečku pár fotek, které zachytily jen pár momentů z tohoto týdne.

Galerie – I. soustředění 2014

Galerie – II. soustředění 2014

Děkujeme vedení Restaurantu Fanda. Panu vedoucímu Ondřeji Závodnému a celému jeho personálu za skvělé zázemí, které nám opět umožnil. Cítili jsme se všichni, jak děti, tak trenéři, jako v bavlnce. Děkujeme řidičům ČSAD, kteří nás zavezli všude kam jsme potřebovali. Zároveň patří velké poděkování paní Mrázkové a firmě ArcelorMittal Frýdek-Místek a.s. za podporu při všech výletech a podpoře dopravy.

Pokud se do článku nevešly naše zážitky, zeptejte se samotných aktérů. Rozhodně se těšíme na další soustředění a věřte, že nebude o nápady nouze!

 

Postupně budou dodány všechny perličky a básničky.

Není možné přidávat komentáře.