Již po druhé Vás seznamujeme s aktivitami našich plavců… neváhejte napsat, poslat svůj článek s tím co Vás zajímá, těší, s čím byste i Vy rádi zabojovali..ať děti, či dospělí… podělte se o své dojmy, pocity…sny. Jsou prázdniny! 🙂
“Na poslední červnový víkend jsem si naplánoval dva závody. V sobotu triatlon v Albrechticích u Českého Těšína (0,75-23-6) a v neděli závod na Lysou horu v rámci Beskydského poháru Racing Olešná.
Letos jsme se vydali s Peťkou na start 6. ročníku Albrechtického triatlonu vlakem do Albrechtic a pak cca 50-ti minutovou procházkou na start závodu. Závod pořádali už tradičně oddíl SK Fuga a Český červený kříž Karviná. Do dějiště závodu jsme dorazili lehce před 10. hodinou, odprezentoval jsem se a vrhnul se na chystání věcí do depa. V půl 11 se depo už uzavíralo. Před 11. hodinou proběhla rozprava, kde nás informovali o pravidlech závodu. Novinkou letošního ročníku bylo, že se cyklistika jela bezhákově (nutno dodržovat minimálně 10 m rozestupy mezi závodníky. Další menší novinkou bylo, že se nevyjíždělo z depa rovnou do kopce, ale čekalo nás asi 300 metrů do účka po rovince a pak až do kopce. Voda měla okolo 20°C, takže neopreny byly povoleny.
Rozprava se pravděpodobně protáhla víc, než se čekalo, protože jsme se pak urychleně museli přesouvat na start, který měl být v 11 hodin. Ještě rychle navléct neopren, což bylo trošku umění, 🙂 nějak se mu nechtělo. 🙂 Do příště nutno natrénovat pořádně. 🙂 A pak směrem k vodě a připravit se na plaveckou část závodu. Než jsem si stačil smočit nohy, tak už nás volali z vody ven. Najednou se ozvalo: „Start!!!“ Bez přípravy, prostě najednou. Říkám si no jo, ale já si zapomněl zapnout stopky… První závodníci už se ženou dopředu, zatímco já ještě spouštím stopky na hodinkách. 😀 Pohoda. 🙂 A pak rychle do vody. Nevím, jak se to stalo, ale než se trošku rozplavu, tak zjišťuji, že se přede mnou vytvořila skupinka závodníků, a ty mám jen pár metrů od sebe. U první bójky to byla trošku tlačenice. Potom k druhé bojce. Plavu kraula, občas tempo prsa, ale plavu trošku nakřivo… Hlavou mi běží myšlenka: “Nepřepálil jsem tempo?“ Uvidíme, co z toho bude v další části závodu. U druhé bójky mě ještě někdo přeplaval a vidím, jak první skupinka už se vzdaluje a míří k vylézání z vody. Při vylézání z vody se trošku motám a kloužou mi nohy. Plavání jsem zvládnul za 13:40 (8. mezi muži). Při běhu do depa prohodím pár slov s Peťkou. 🙂 Vypadá to, že jsem dobře zaplaval a závod je rozjetý slibně. 🙂 Rozepnout neopren není problém, ale při přiběhnutí do depa mi nejdou vysvléknout nohavice od neoprenu, tak s tím pár sekund bojuji. 🙂 Následně nasadit brýle, přilbu, číslo, ještě nazouvám ponožky, což je asi spíše věc na zdržení než extra přínosná, a tretry.
Při nasedání na kolo mi nejde zacvaknout tretra do SPD a málem to končí karambolem. 🙂 Vydávám se na cyklistiku měřící 23 km, která je jako klasicky rozdělená do dvou okruhů. Při výjezdu z depa začíná pršet. Cyklistiku jsem měl v plánu jet s průměrnou rychlostí vyšší než 30 km/h, ale díky tomu, že cesty začaly být mokré, tak jsem raději volil opatrnější sjezdy. 🙂 Teda až na ten s rychlostí 59,97 km/h. 🙂 Na začátku cyklistiky jsem kousnul do tyčinky a doplnil tekutiny. První kolo se mi jelo docela dobře, pár závodníků mě předjelo. Průměr se držel lehce nad 31 km/h, což mi dělalo radost. Druhý okruh už jsem jel převážně sám, na dohled žádný závodník. Začaly se pomalu objevovat bolesti v zádech a nohy začaly tuhnout. Cyklistku jsem nakonec zvládnul za 45:36.
V depu rychle přezout. 🙂 Ale hlavně si příště nenechávat ampuli s hořčíkem v botě. 🙂 Hotovo a utíkám na běh. Prvních pár metrů se mnou běží i Peťka a ptá se, zda něco nepotřebuji. Šikulka moje. Nepotřebuji nic, při běhu do kopce lehce tuhnou nohy a pomalu do sebe nalévám dózu s hořčíkem – preventivně, kdyby chtěly přijít křeče. Po 500 m mě předbíhá jeden běžec, jeho tempo je však vysoké. Nakonec dobíhám závodníka, který pravděpodobně přepálil trošku tempo na cyklistice. Za odbočkou na 1. km potkávám čelo závodu, které už běží do cíle. S některými si plácnu, jiní na mě, ať běžím, protahuji krok. Hold moje běžecká technika je mizerná. Na 3. km je občerstvovačka, šup do sebe kofolu, a hurá za slečnou s číslem 34. Tajně doufám, že bych ji mohl předběhnout, což se mi na 4. km podaří. Při posledních metrech v dáli ještě zahlédnu modrobílý dres SK Fuga. Že by se mi ho podařilo doběhnout? Ne. Nakonec jsem rád, že jsem v cíli. Poslední metry bolí i kotníky. Běh jsem zvládnul za 31:11 a v cíli jsem měl čas 1:34:47. Celkově jsem obsadil 17. místo z 34 mezi muži. S výsledkem jsem spokojený, zatím nejlepší čas na tomto závodě. Hezký závod. Velké díky patří Peťce za podporu během závodu a fotografie.
V neděli se potom jel závod na Lysou horu v rámci Beskydského poháru (Racing Olešná). Předpověď počasí slibovala déšť, který nakonec opravdu přišel. Na startu ve Starém Městě se objevilo 23 statečných jezdců. Já jsem se na start vydal s cílem dojet nahoru, a nenechat si kluky zbytečně moc ujet, což se mi nepodařilo. 🙁 Jak bývá zvykem, na kluky už jsem začal ztrácet na kopci ve Skalici. Blbnul mi přesmyk a sjezd z kopce jsem jel opatrněji. Na rovině jsem pak viděl, že na kluky ztrácím cca 200-300 m, ale pak najednou už je nešlo vůbec nevidět. V Raškovicích se opravuje cesta, tak jsem nevěděl, kudy mám jet. Jen na startu jsem zaslechnul něco s kapličkou, tak jsem to vzal vpravo před semaforem a pak směrem na Visalaje a Lysou horu. Lehce jsem znejistil, zda balík je už před mnou nebo za mnou, až jeden pán mi řekl, že na ně něco málo ztrácím. Tak jsem se snažil zabrat, ale do Lysé jsem přesto nastupoval sám. Během celého stoupání jsem bojoval nejvíce s převody – přesmyk a přehazovačka zlobily. Na 6. km jsem začal pociťovat, že se ochlazuje, a že je mi zima. Následně jsem začal potkávat některé kluky, jak už pomalu sjíždějí dolůPovzbuzovali mě, a tak jsem se do posledních pár metrů snažil dát, co to šlo… Nakonec jsem dojel na vrchol jako poslední. V té průtrži, co tam byla, jsem se ani nepřevlékal do suchého a hned jel dolů. Cesta dolů byla masakr. Kolo nebrzdilo, ruce bolely od brzdění a začala být i zima. Nakonec z toho byla cca 4 hodinová jízda v dešti, která byla spíše o psychické stránce, než o té fyzické. Po závodě pak proběhlo posezení u Dušana na zahradě, což bylo příjemné zakončení dne.
Víkend byl trošku náročnější, ale užil jsem si to.”
Jan Kollár
„Žádný zápas nesmíte vzdát. A to ani když zrovna prohráváte.“
Jaromír Jágr, špičkový český hokejista
„Nenáviděl jsem každou minutu strávenou na tréninku. Ale řekl jsem si: vydrž to a zbytek života prožiješ jako šampion.“
Muhammad Ali, bývalý americký boxer
Něco na tom bude… 🙂