Minigrant z Arceloru Mittal Ostrava a.s.

Ostravská huť ArcelorMittal opět podpořila svými Minigranty neziskové organizace v kraji.

Letos částkou 680 tisíc korun.

Ostrava, 25. dubna 2014 – Společnost ArcelorMittal Ostrava společně se svými dceřinými společnostmi již po osmé rozdávala peníze neziskovým organizacím v moravskoslezském regionu. Dobročinné a veřejně prospěšné projekty tradičně přihlašovali zaměstnanci huti, kteří s neziskovými organizacemi spolupracují. Celková částka ve výši 680 tisíc korun se rozdělí mezi 56 nejrůznějších prospěšných projektů. Minigranty poslouží například k nákupu vzdělávacích pomůcek, podpoře sportovních aktivit nebo k pořízení potřeb pro handicapované osoby. Symbolické šeky zástupcům neziskových organizací předal při slavnostním setkání 24. dubna generální ředitel ArcelorMittal Ostrava Tapas Rajderkar.
„Naše Minigranty se snažíme rovnoměrně rozložit mezi děti a jejich volnočasové aktivity, seniory a osoby s fyzickým či mentálním postižením. Pomoc potřebují všichni,“ vysvětluje Monika Pěnčíková, vedoucí oddělení firemní odpovědnosti a sociálních služeb ArcelorMittal Ostrava. Minigranty se během osmi kol od roku 2010 staly důležitým pilířem společenské odpovědnosti ArcelorMittal Ostrava. „Za pět let fungování Minigrantů jsme v našem kraji podpořili více než 300 projektů celkovou částkou téměř čtyř milionů korun,“ dodává Monika Pěnčíková.
V osmém kole Minigrantů se komise musela rozhodovat mezi 135 žádostmi, které podali pracovníci huti a čtyř jejích dceřiných společností: ArcelorMittal Tubular Products Ostrava, ArcelorMittal Energy Ostrava, ArcelorMittal Engineering Products Ostrava a ArcelorMittal Distribution Solutions Ostrava. Zaměstnanci totiž neziskovému sektoru pomáhají dlouhodobě jak ve svém volném čase, tak i během speciálních dnů v roce, kdy jim společnost hradí den v práci, který však stráví prací pro dobročinný projekt. Nakonec uspělo 56 projektů, které si mezi sebe rozdělí 680 tisíc korun.
Podpořené projekty jsou opravdu z různorodých oblastí. Kupříkladu letos si Základní a Mateřská škola v Ostravě-Hrabůvce bude moci díky příspěvku huti zakoupit dětské cvičební sady na školní zahradu. Základní a mateřské škole pro sluchově postižené pak Minigrant umožní nákup rehabilitačních pomůcek. Sportovní klub Relax Šenov si zmodernizuje klubovnu, zrekonstruuje střechu a nainstaluje zábrany i ochranné sítě a Basketbalový klub Snakes Ostrava získá podporu pro uspořádání turnaje Kahan Cup 2014 pro děti do 13 let. Zkrátka nepřijdou ani senioři. Domov Korýtko například zakoupí kompenzační pomůcky pro starší osoby, které trpí nedoslýchavostí.
ArcelorMittal Ostrava a.s. je největší hutní podnik v České republice a patří do největší světové ocelářské a těžařské skupiny ArcelorMittal. Roční kapacita výroby je 3 miliony tun oceli. Kromě tuzemského trhu prodává společnost své výrobky do více než 40 zemí světa. ArcelorMittal Ostrava a její dceřiné společnosti mají přes 7500 zaměstnanců. Průměrná mzda zaměstnanců v roce 2013 činila 34 352 koruny. ArcelorMittal Ostrava vyrábí železo a ocel v souladu s veškerou ekologickou legislativou. Již dnes splňuje emisní limity EU, které určuje nejlepší dostupná technika (BAT) a které vstoupí v platnost až od roku 2016. Jediným akcionářem je ArcelorMittal Holdings A. G.

Na závěr řekl ředitel jedné společnosti příběh… vzpomenul Oskara Schindlera.

Jen pro orientaci…Oskar byl údajně povrchní člověk a obchodník. Po německé invazi do Polska byl mezi prvními, kteří se snažil získat co nejvíc z kořisti okupované země. Schindler se stal arizítorem krakovské továrny na smaltované výrobky, zkonfiskované židovským majitelům, kterou pojmenoval Deutsche Emailewaren-Fabrik. V jeho továrně pracovalo okolo 1000 dělníků, z toho asi polovina byli Židé z krakovského getha. Tvrdí se, že původně byly jeho jedinou motivací peníze, ale později se stále více snažil bránit své dělníky, mezi jiným tzv. „investory“ – zámožnější Židy, kteří mu na koupení a provoz továrny půjčili peníze (postavení zaměstnaných Židů bylo všeobecně lepší; za daných poměrů byla taková spolupráce oboustranně výhodná). Tvrdil, že i nekvalifikovaní dělníci (např. investoři s rodinami) byli pro továrnu nepostradatelní a pokud by jim někdo způsobil újmu, stěžoval by si a žádal náhradu od vlády. Schindler vyráběl zejména pro armádu a tím se vyhnul tomu, aby jeho továrna byla jako jiné „válečně nedůležité“ provozy uzavřena.

V březnu 1943 došlo k likvidaci krakovského getha a jeho obyvatele vojáci násilím přesunuli do nového koncentračního tábora v Plaszowě.  Schindler byl údajně svědkem tohoto teroru. V létě 1943 se domluvil sAmonem Gothem, velitelem Płaszowa, na přesunu cca 600-700 Židů do pobočného tábora u továrny, kde mohli být v relativním bezpečí před vykořisťujícími esesáky. Podle německých zákonů veškerý majetek, který měli věznění Židé při příchodu do tábora, náležel Říši. Bylo však velmi rozšířeným jevem, že dozorci a stráže SS si spoustu zabavených cenností ponechali pro sebe, nebo že se dokonce od vězňů nechávali uplácet výměnou za různé výhody. Schindler dozorcům (zejména veliteli Göthovi), ale také přímo vězňům, pomáhal směnit uvedené cennosti (peníze, šperky atd.) na černém trhu za potřebné nedostatkové zboží (potraviny, alkohol, cigarety, ošacení atd.). Byl dvakrát zadržen pro podezření z rozkrádání majetku a černého obchodu, ale ani v jednom případě nebyl uvězněn. Schindler velmi často uplácel bezpečnostní orgány, aby bránil vyšetřování.

Na podzim 1944, kdy se blížila Rudá armáda a koncentrační tábor měl být likvidován, Schindler zorganizoval přesun necelé tisícovky svých dělníků (vč. několika malých dětí) do továrny v Brněnci (německy Brünnlitz) v tehdejší Sudetské župě, kde od jara 1944 vznikala pobočka koncentračního tábora Gross-Rosen. Objekt továrny byl rovněž arizovaným židovským majetkem (jako v Krakově). Zde se „Schindlerovi Židé“ (cca 700 mužů a 300 žen) spolu s totálně nasazenými Poláky až do 2. května 1945 podíleli na výrobě protiletadlové munice (muniční továrna byla v asi 20 km vzdálené Poličce). Transport do Brněnce proběhl na etapy v říjnu až listopadu 1944, přes koncentrační tábory Gross-Rosen (muži) a Osvětim (ženy), kde byli „Schindlerovi Židé“ doplněni o požadovaný počet dělníků. Počátkem ledna 1945 ještě Schindlerovi poskytli útočiště asi 110 promrzlým vězňům z transportu, který v Brněnci zastavil. Předpokládaný počet 2000 vězňů-dělníků však kvůli válečnému vývoji naplněn nebyl; včetně několika dalších menších skupinek se počet vězněných pohyboval kolem 1100. Číslo zachráněných Židů nebude nikdy zcela přesné, protože např. některé děti nebyly nikdy zapsány v žádném seznamu, někteří z vězňů opustili tábor ihned po odchodu stráží. Nicméně často uváděný počet 1200 zachráněných Židů je pravděpodobně mírně nadsazený. Poslední dochovaný seznam vězňů z dubna 1945 zahrnuje 1098 osob a také zpráva Komitétu osvobozených vězňů z 12. května 1945 zmiňuje „okolo 800 mužů a okolo 300 žen“.

Po válce se ke stěhování továrny z Krakova do Brněnce vyjádřil samotný Oskar Schindler: „Když jsem v roce 1944 dostal prostřednictvím zbrojní inspekce příkaz k přestěhování svého závodu do Sudet, snažil jsem se přirozeně zajistit i přestěhování těch, kteří u mne pracovali, židovských pracovníků. S podporou vojenských úřadů jsem sestavil jmenný seznam.“ (Oskar Schindler, zachránce a světák. Polský dokumentární film z roku 1994. České znění skupina Petra Zvoníčka, 1994).

Do Brněnce Schindler soustředil veškerý majetek nabytý za války i majetek, který v Plaszowě nakradl Amon Goth, brzy jej však odhalilo a zabavilo gestapo. Göth po svém propuštění (byl uvězněn za rozkrádání majetku Říše) Schindlera v Brněnci krátce navštívil, zřejmě aby si vyzvedl zbytek svého majetku, nebo aby si půjčil peníze. Brněnec byl osvobozen 8. května roku 1945. Krátce předtím Schindler s manželkou a několika prominentními dělníky, kteří mu měli dosvědčit jeho zásluhy, opustili továrnu a zamířil k americkým liniím. Měl obavy, aby v osvobozeném Československu nebyl jakožto člen NSDAP, výrobce zbraní a bývalý informátor německé rozvědky uvězněn. Po válce proti němu bylo skutečně zavedeno trestní stíhání Mimořádným lidovým soudem v Ostravě, ale po vyslechnutí několika bývalých brněneckých dělníků a vzhledem k Schindlerově pobytu v Německu bylo zastaveno, na žádném mezinárodním seznamu hledaných válečných zločinců se jeho jméno neobjevilo.

Po válce Schindler nějaký čas působil v Německu, později emigroval do Argentiny, kde se snažil podnikat v chovu dobytka. Poté, co zkrachoval, přijal pozvání několika „svých Židů“ do Izraele, kde nějakou dobu žil díky jejich finanční podpoře. Zde pracoval také jako vrátný v muzeu, avšak měl problémy s alkoholem a tak byl nakonec propuštěn. V roce 1958 se vrátil do Německa. Následovala série dalších neúspěšných pokusů o podnikání. Několikrát si půjčoval peníze od „svých Židů“. Oskar Schindler zemřel 9. října 1974 ve věku 66 let v Hildesheimu v Německu (ve filmu Schindlerům seznam bylo řečeno, že zemřel ve Frankfurtu– pravděpodobně proto, že je více známý).

Oskar Schindler získal řadu mírových cen. Byl oceněn titulem Spravedlivý mezi národy  cs.wikipedia.org/wiki/Spravedliv%C3%BD_mezi_n%C3%A1rody

V Aleji Spravedlivých v Jezuzalémě  zasadil svůj strom. Je pohřben na hoře Sión v Jeruzalémě.

Příběh Oskara Schindlera byl předlohou spisovateli Thomasovi Keneallymu pro sepsání románu Schindlerova Archa (později přejmenován na Schindlerův seznam). Podle knihy natočil roku 1993 Steven Spielberg stejnojmenný film. Film vyvolal vlnu zájmu o Schindlerovu osobu, vedl k natočení několika filmových dokumentů a napsání několika knih o Oskarovi a jeho manželce Emilii. Legendy, která se okolo záchrany tisícovky Židů Oskarem Schidlerem vytvořila.

Schindler byl jediný němec, který kdy měl hrob v Jezuzalémě a byl židy uznávan.

Proč byl tento člověk vzpomenut na Minigrantech …? Každý ředitel již jmenovaných divizí děkoval všem svým zaměstnancům, že ve svém volném čase se věnují práci v neziskových organizacích. Mohli by svůj čas věnovat svým zájmům, sami sobě, své rodině. V této hektické době věnují svůj čas dětem, hendikepovaným, sociálně znevýhodněným. V našem případě patří velké poděkování a ocenění paní Jiřince Mrázkové. To stejné se týkalo i všech přítomných zástupců a jejich neziskovým organizacím.

Proto i Vám všem, kteří nám různými způsoby pomáháte, nosíte drobnosti pro děti, průpisky,  bonbóny, lízatka, pečete perníčky, trénujete, jezdíte na závody, máte nápady, jak podpořit naše úsilí, či jakýmkoliv způsobem nás podporujete – patří obrovské poděkování a uznání!

Možná nikdo z nás nezasadí svůj strom v Aleji mezi spravedlivými a asi nikdo nezíská ocenění Spravedlivý mezi národy, ale každý z nás ukazuje dětem, jak je možné se rozšířit, potěšit a podpořit…

Děkujeme všem

Vedoucí Plaveckého oddílu

Galerie

Není možné přidávat komentáře.