V pátek 10. 7. jsem se předčasně vrátil domů z týdenního soustředění s POFM , abych se mohl v neděli zúčastnit triatlonu v Hlučíně – Velká cena Ostravy 2015 (0,7-23-5). V sobotu po obědě jsme s Peťkou nachystali věci a vydali se do Velké Polomi, kde Peťka bydlí. V době, kdy jsem se přihlašoval na závod tak jsem ještě netušil, že tento závod nebudu moct jet na svém žlutém kole. Každoročně se ptám, zda je možné vzít na tento závod kolo s hrazdou nebo časovkářské řídítka, a pravidelně mi přichází odpověď ve stylu – není problém, ale díky kopcovitému terénu je vhodnější silniční kolo. 🙂 OK. Letos ale nastala změna. Odpověď, kterou jsem dostal, mluvila o tom, že je vhodné vzít silniční kolo, které splňuje pravidla, ale pokud by to bylo v rozporu s tím, že bych nemohl závodit, že se domluvíme. Tak jo, než riskovat, že mně nepustí závodit, tak jsem se rozhodl vzít starou silničku, kterou jsem loni podědil od kamaráda Tomáše. Kolo, na kterém jsem absolvoval pouze závod na Lysou v dešti 🙂 …. ale jo říkal jsem si, to nějak půjde.
V neděli dopoledne nás odvezl taťka od Peťky na Štěrkovnu v Hlučíně. Při registraci mi napsali na obě nohy černým hrubým fixem startovní číslo. A přitom mi ta paní řekla, že nejsem moc cyklista, když mám tak chlupaté nohy, že by to chtělo lepší holítko příště. 🙂
Hned u registrace jsem se zeptal jak je to s těmi hrazdami. Odpověď zněla, že jsou povolené, což mi po chvíli potvrdil i ředitel závodu, který vyšel vstříc několika závodníkům. Defakto se asi v den závodu tak rozhodnul. Byl jsem naštvaný a zklamaný… Představa, že pojedu na tom starém kole, co má řazení na rámu, je mi trošku menši a nemám s ním nic odjeto, místo kola co mi leží doma a odtrénoval jsem na něm defakto vše v tomto roce mi moc nepřidala. No nějak jsem to musel zvládnout. A tu se v našich hlavách s Peťkou zrodila myšlenka celý závod pojmout tak trošku jako recesi. 🙂
Po 11. hodině jsem začal postupně ukládat věci do depa a chystat se na závod. Moderátor závodu oznámil, že teplota vody je vysoká, a že neopreny budou zakázány. Ale po 2 minutách se ozval znovu, aby řekl, že neopreny budou nakonec povoleny. A to proto, aby se nikdo neutopil u plávání. V tu chvíli jsem měl chuť se obrátit a jet domů. Já si raději nechal neopren doma, ať ho zbytečně netáhám.
Od Peťky z domů jsme přivezli na svačinu třešně. 🙂 Zkoušel jsem je nabídnout kamarádům z SK Fuga, ale nekoukali na to moc nadšeně, 🙂 asi měli strach, že by byli moc rychlí v závodě. 🙂 Tak jsem se do nich pustil nakonec sám. Byly výborné. Před 12. hodinou jsme se pomalu odebrali k vodě k rozplavání. Závod měl startovat za 5 minut 12, ale díky tomu, že vlak, který křižuje trasu cyklistiky měl zpoždění a mohl by nás zpomalit závorami, tak byl start o nějakou tu minutku posunut.
Plavání bylo rozděleno do dvou okruhů po 350 m s výběhem na mělčinu a oběhnutím bójky. Dohromady to tedy dalo 700 m. Na startu plavání nás byla necelá stovka závodníků, takže se předpokládala tlačenice, což se mi po pár metrech potvrdilo. Prvních 150 metrů k bójce to opravdu tlačenice byla, ale postupně se to roztrhalo tak, že v druhém kolem jsem plaval skoro sám. Voda byla docela zakalená, takže viditelnost nic moc, místy teplejší, místy zase ledové proudy. Plavání jsem zvládnul za 00:14:42 (49. místo po plavání).
V depu jsem se potkal s Ondrou Píchou, přítelem od Káji Feberove (závodnice SK Fuga), který začal závodit teprve letos, a prohodili jsme spolu pár slov. Kája byla po výborném plavání už dávno na trati, tak jsem myslel, že bychom mohli jet cyklistiku společně s Ondrou a Káju třeba dojet. 🙂
Cyklistika měřila 23 km a byla hodně kopcovitá. Vede z Hlučína přes Děhylov – Plesná – Dobroslavice – Háj ve Slezsku – Jilešovice – Kozmice – Hlučín. Na začátku cyklistiky jsem se do toho obul pořádně. Ve sjezdu kolem přehrady jsem dokonce tahal špici v balíku za mnou. Po přejezdu kolejí jsem na tempu ubral a začal hledat optimální převod na blížící se kopce. V tu chvíli mě Ondra už předjel a neviděl jsem ho, až do chvíle, kdy jsem byl v cíli. Přehodil jsem na největší pastorek vzadu a doufal, že to bude stačit. O kousek dál je jeden hodně prudký kopec, a tak jsem si říkal, buď ho vyjedu, nebo budu muset shodit na malou placku nebo sesednu. Než bych riskoval pád, tak jsem do půlky té stojky jel a pak sesednul a snažil se běžet, ale nohy tuhly, jak laktátů přibývalo. 193 tepů ukazoval pulsmetr, ale kolemjdoucí mě povzbuzovali, ať běžím. Na vrchu jsem sednul na kolo a vydal se na delší sjezd. Jel jsem opatrně, protože jsem nevěděl, jak bude kolo reagovat, a taky jsem měl strach. Závodníci mě předjížděli, ale říkal jsem si, že není důvod se tím trápit. Nejdůležitější bylo dojet v pořádku do depa. Následoval druhý dlouhý kopec, který už nebyl tak prudký, ale o to delší. Dále sjezd do Dobroslavic, pak opět do kopce a na závěr dlouhý a prudký sjezd do Háje ve Slezku, kde mě pár závodníků opět předjelo. Dole na křižovatce po sjezdu jsem už věděl, že to nejtěžší mám za sebou a teď už to bude příjemnější. Ještě jeden menší kopec a opět sjezd. V Jilešovicích na mostě mě předjel závodník s číslem 117, tak jsem si řekl, že se ho chytnu a zkusím udržet tempo s ním. Podařilo se mi ho držet až do odbočky na hlavní cestě směrem k depu. Pak jsem lehce zvolnil, doplnil tekutiny a nalil do sebe ampuli s hořčíkem – preventivně. Při příjezdu ke koupališti jsem musel objet ještě malý rybníček, a to jsem použil svůj zvonek na kole abych upozornil běžce, kteří ukrajovali poslední metry z běhu. Cyklistiku jsem zvládnul za 00:50:34.
V depu přezout, nasadit čepku a hurá na běh. Běžely se 3 kruhy v areálu Štěrkovny. V depu jsem si všimnul, že přede mnou běží závodník s číslem 111 (David Fiala), s kterým se pravidelně setkáváme v Albrechticích nebo v Hlučíně. Dal jsem si cíl ho při běhu předběhnout. Celý první okruh jsem se snažil s ním držet krok a dýchat mu na záda. V druhém okruhu se mi ho podařilo předběhnout a vytvořit si malý náskok, který jsem si až do posledních metrů běhu udržel. Běželo se mi hodně dobře. A tři okruhy utekly rychle. Běh jsem zvládnul za 00:17:01 (3,75 km). Do cíle jsem dorazil v čase 1:24:29 70. z 95 celkově, 14. ze 17 v kategorii 20-29 let. Tento čas je zatím nejlepší, kterého jsem na tomto závodě dosáhl (jezdím ho od roku 2012). Nakonec jsem moc rád, že jsem se tohoto závodu zúčastnil, i když to z počátku vypadalo všelijak. Už na začátku běhu jsem cítil, že by to mohl být dneska dobrý čas. Dokonce i na kole jsem zajel svůj 2. nejlepší čas. Po závodě jsem se nejvíce těšil na občerstvení – pečené kuře a meloun. 🙂
Na závěr bych rád poděkoval Peťce za fotografie a podporu během závodu. Během 5 týdnů jsme společně absolvovali 3 triatlony (Czechman, Albrechtice, Hlučín). Děkuji. Honza Kollár
Děkujeme moc za zprostředkování atmosféry, zážitků i fotografií! Užij si trochu volna a brzy znovu na viděnou. 🙂