Začátek června je pro českou triatlonovou scénu ve znamení Czechmana – největší závod v ČR na distancích polovičního IM (1,9-90-21,1). Po loňské premiéře na této trati jsem se rozhodnul i letos tento závod absolvovat. Začátkem října jsem nastoupil na doktorandské studium na Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové a pak se přihlásil na závod. Postupně během roku jsem se začal na tento závod připravovat. Jarní příprava byla ve znamení mnoha běžeckých závodů a dvou triatlonů (Unitriatlon a Poděbradský triatlon – podrobnější info v dalším článku). Do závodu jsem šel s cílem zlepšit loňský čas (6:22:47) a posunout ho pod 6 hodin a níže.
V pátek 3. 6. jsem dojel na prezentaci do místa konání závodu. Prezentace proběhla bez problémů, dostali jsme samolepky na kolo a přilbu, dva vaky na věci do depa, trasy zůstaly stejné jako loni. Jediné, co se mělo změnit, je počasí. Oproti loňsku teploty neměly být tak vysoké, a byla i šance, že sprchne. Už v pátek na prezentaci se objevili chlapi z pořadu televize Prima Superchlapi i s početným televizním štábem.
V sobotu ráno nás s Peťkou vyzvednul v Hradci kamarád Michal Ambrož, aby nás odvezl na start závodu. S příjezdem do zázemí závodu jsme začali pociťovat jeho atmosféru. Klíčové se stalo sestavení kola, které jsme měli rozložené v kufru auta. 🙂 Po příchodu do dějiště závodu jsme se s Peťkou porozhlédli po okolí, následně jsem uložil věci do depa a vše nachystal na závod. V depu jsem zahlédnul pár „superchlapů“ a prohodil s nimi pár slov. 🙂 Uvidíme, jak se porvou s touto výzvou a jak se připravili na tento závod za půl roku.
Na parkovišti jsme se potkali s Kájou Feberovou, která na závod dorazila s novým kolem. 🙂
V 11 hodin proběhla rozprava před závodem – voda měla 20 stupňů (tzn. neopreny povoleny), upozornění na dodržování zákazu jízdy v háku, pravidla cyklistiky a pár technických informací.
Kolem půl 12 jsem se začal soukat do neoprenu a za pár minut jsem si šel vyzkoušet vodu a rozplavat se. Voda byla trošku studenější, ale při vylezení z vody svítilo sluníčko tak silně, že jsem se v neoprenu zahřál během chviličky. 5 minut před startem závodu všichni závodníci museli opustit vodu a do vody mohli až minutu před závodem. Optimální čas doplnit tekutiny a popovídat si s Peťkou, pusa a hurá do vody. A je to tady výstřel. A hurá do závodu. V prvních pár metrech začíná mela, hledám si své místo ve vodě, nějaký ten malý střet přichází. Cílem bylo plavat kraulem celou dobu. Neopren sedí dobře a po pár desítkách metrů plavu a nevnímám nic než záběry rukou. U první bójky je opět trošku mela. Poté jsem se osamostatnil, plaval jsem podle svého dojmu docela dost na straně díky tomu, že jsem dost dlouho neměl s nikým kontakt. Cítím, že se ve vodě trápím, moc mi to neutíká, vše se zlepší až u druhé oranžové bójky, kdy jsem uviděl cíl plavání, a to mě trošku motivovalo. S blížícím se koncem plavání se začíná startovní pole shromažďovat, a tím ubývá i místa kolem mě. Pár metrů před vylezením z vody jsem sejmul nějakého pána loktem. Plavání za mnou a vybíhám z vody v čase 0:36:44 což je o 3 sekundy horší než loni. 🙂 To mi udělalo radost na to, jaký jsem měl pocit během plavání.
Cestou do depa rozepínám neopren, sundávám hodinky, a v tom do mne někdo narazil, hodinky padají na zem, zvednu je a jdu hledat svůj vak s věcmi na kolo. Mám ho, sundávám neopren, nasadit přilbu, nazout ponožky a tretry, věci z plavání hodit do vaku a rychle pro kolo.
Cyklistická část je rozdělaná jako loni na dva 45 km okruhy s 2 obrátkami kolem kuželu. Po pár metrech cyklistiky jsem se zakousnul do sojového suku a začal doplňovat tekutiny. Ve výběžku, kde byl, horší asfalt, mě předjel David Bowles (superchlap) a při zpáteční cestě se kolo tak rozkodrcalo, až mi upadnula ampule s hořčíkem, co jsem měl přilepenou na kole. Po nájezdu na okruh následovala další část nepříjemného asfaltu a vše vygradovalo ve vesnici Křičeň, kde nás čekaly i kostky.
Od začátku cyklistiky jsem si říkal, že se budu držet závodnice s číslem 155, a to se mi taky podařilo v průběhu celého závodu, kdy jsme se navzájem předjížděli.
Na občerstovovačce na 30 km jsem zahodil prázdný bidon, vzal nový s vodou a banán, do kterého jsem se v zápětí s chutí zakousnul 🙂 a pokračoval dále v cyklistice.
První okruh jsem zvládnul v průměru kolem 32 km/h. Po prvním okruhu jsem zahlédnul Peťku, která svědomitě fotila a fandila. 🙂
Na začátku druhého okruhu mě opět předjela závodnice s číslem 155. 🙂 Začátek okruhu jsem se snažil jet rozumně, abych hlavně nepíchnul na tom hnusném asfaltu, který byl převážně v první části cyklistiky, a doplnil tekutiny a suk. Na druhé občerstvovačce na 60 km jsem vyměnil bidon za bidon s ionťákem. Poté se pustil dále do cylistiky. V Křičeni, když jsem bojoval s kostkama, mě předjížděla závodnice s číslem 155 se slovy, že je to jako na závodu Paris-Roubaix 🙂 a poodjela mi.
Když už jsem měl na dohled závodnici s číslem 155, tak projížděla kolem rozhodčí, která mě napomenula, že jedu moc rychle, ať zpomalím (to jsem zrovna jel do kopce). Trošku jsem vnitřně protestoval, jak mohu do kopce jet pomaleji, ale zpomalil jsem a můj celkový průměr šel dolů a do konce závodu se už nijak extra nezvýšil. Na další občerstvovačce na 75 km jsem si vzal bidon s ionťakem a pustil se do posledních pár kilometrů cyklistiky. Posledních 5 km jsem začal cítit, že střeva se ozývají, ale to už jsem věděl, že za chvíli bude po kole a zbývá už jen běh. Pomalu jsem začal jet lehčeji a nohy jen vytočit. Cyklistiku jsem zvládnul za 2:57:37 a zlepšil se o 10 minut oproti loňsku.
Při sesednutí z kola a následných pár kroků poté jsem cítil, jak nohy moc nechtějí spolupracovat a jak to jde z tuha. Při průběhu depem jsem si vybral úplně divnou cestu, ale to nevadilo. Pověsit kolo, odepnout přilbu a běžím ke stojanu s vaky na běžeckou část. Ve stanu na převléknutí jsem si sednul na lavičku, přezul boty a cítil, jak se klepou nohy, sebral ampuli s hořčíkem, do vaku hodil přilbu a tretry, vak odevzdal pořadatelům a vydávám se na půlmaraton.
Běžecký půlmaraton byl rozdělen na 2 okruhy po 10,5 kilometrech, který byl do tvaru T a běželo se 3x kolem kuželů.
Hned na začátku byla občerstvovačka, tak jsem si vzal kelímek s vodou a běžel dál, v tom cítím, že se začínají ozývat první náznaky křeče v levém stehnu, následně se mi rozvážou tkaničky 🙂 (příště vhodné uvázat na dvakrát). 🙂 Zavázat, pomalinku pocucávám hořčík a běžím dál. Na cca 1,5 km přichází bolest břicha a já jsem nucen si jít odskočit, uleví se mi, po obrátce u kuželu se opět ozývají stehna, ale bylo nutno odběhnout si znovu. Na občerstvovačce sahám po cole a ionťáku, a další kilometry kupředu. Opět nutkání odskočit si, na 3. občerstvovačce si vezmu naposledy kousek banánu, colu a ionťák. Díky tomu, že střeva nespolupracují, volím strategii zůstat jen na tekutinách a nic pevného do sebe už nedávat. Po průběhu přes centrum závodu prohodím pár slov s Peťkou a napiju se trošku vody. Zbytek prvního kola je to boj hlavně se střevy, ale nohy by běžely, proto se snažím poslouchat tělo a běžet když to jde, když ne, tak chvílemi jdu, abych ulevil břichu. Načapal jsem se, že chodím více, než běžím, a že je třeba běžet dále. Do druhého kola vbíhám v docela dobrém čase a stále věřím, že letos to bude lepší čas než loni. V druhém kole, když už hlava moc nespolupracuje a střeva taky ne, mne předbíhá slečna, která mě povzbudí, tak běžíme pár kilometrů společně. Prohodíme pár slov, běží se dobře, ale cítím, že už by to chtělo doplnit nějakou tu energii. V tom se mi rozváže tkanička kousek před občerstvovačkou. Než si ji zavážu, slečna už běží dále a mi se ozývá opět břicho. Na občerstvovačce do sebe hodím další colu a ionťak a běžím do druhé části, kdy se potkávám s Peťkou. 🙂 Pusa a šup dále do běhu. Na další občerstvovačce opět pití a běžím závěrečných pár kilometrů. Bohužel běh střídá chůze, ale díky tomu, že vím, že už je to jen kousek do cíle, tak věřím, že to zvládnu. Po obrátce u kuželu a cca 1,5 km před cílem se z ničeho nic objeví křeč v pravém lýtku, napadá mě mnoho myšlenek, ale běžím dál, povzbuzuji běžce běžící v protisměru a postupně křeč odeznívá. Na občerstvovačce ještě trošku vody do sebe a šup na cílovou rovinku. A je to tady. Půlmaraton jsem zvládnul za 2:10:33. Jsem v cíli v čase 5:52:11, který je o půlhodinu lepší než loňský čas (10 minut jsem stáhnul na cyklistice a 20 minut na běhu). Celkově je z toho 447. místo bezmála z 600 závodníků. V kategorii 25-29 let je z toho 45. místo. Na krk dostávám finišerskou medaili, následuje objetí od Peťky a pusa. 🙂
S výkonem jsem spokojený, s tím že letos jsem měl naplaváno méně než loni, ale na druhou stranu více naběháno, jsem předvedl pro mě dobrý výsledek.
Velké poděkování patří Peťce za podporu na trati, fotografie, 🙂 super servis a trpělivost. Dále bych rád poděkoval Michalovi za odvoz a za tréninkového sparinga na plavání a na běhu. Díky patří i všem kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na mé přípravě na tento závod (Racing Olešná, Plavecký oddíl Frýdek-Místek) a všem kamarádům a známým, kteří mě podporovali.
V prvním kole mě na cca 2 km předbíhá Simona Křivánková, kterou opět potkávám na mém cca 7,5 km a ona už běží do cíle. To je rychlost! ( vyhrálá mezi ženami)
Moc díky Honzo za odvahu, skvělou přípravu a vytrvalost! Bezvadná reprezentace naší mladé generace! Jsme moc rádi, že jsi mezi námi a občas se ukážeš, a je o Tobě slyšet!!! Díky za inspiraci pro všechny, kteří jen přemýšlejí nad podobnou účastí…
Blahopřejeme a přejeme Ti za celý náš tým hromadu dalších zkušeností, nových výzev a dalších cílů a met, do kterých se rád pustíš! Určitě nezůstane jen u Czechmena…! 🙂
Oficiální výsledky : http://www.czechtriseries.cz/results/track/4032?returnUrl=%2Fresults%2Frace%3Fid%3D1008
Videozáznam :
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10155440826-triatlon/216471291361001-czechman-2016/