V sobotu 29.4.2023 proběhla s dětmi a jejich rodiči plánovaná akce v podobě turistického výstupu na tisícovou horu „Velký Polom“. Byla to náhrada za odvolané závody v České Třebové, kterých jsme se z důvodu malého počtu přihlášených rozhodli nezúčastnit.
Předpověď počasí neslibovala nic příznivého i proto se na akci mnoho rodin raději vůbec nepřihlásilo. Nakonec i z toho mála přihlášených se nás v základním táboře u obecního úřadu v Mostech u Jablunkova sešlo jen 7 + záchranářský pes. Přesně v 8:30 jsme vyráželi vzhůru vstříc nadmořské výšce 1067 m. V plánu bylo pokořit horu v co nejkratší možné době a poté se urychleně vrátit s co největším počtem přeživších ze zóny smrti do bivaku v Kamenné chatě pod Velkým Polomem. Už od počátku se na nás usmálo štěstí, protože hned při nástupu do prvního krpálu začalo mezi mraky vykukovat slunce a tak šla třetí vrstva oblečení do našich batožin. Nasadili jsme hned z kraje vysoké tempo a tak jsme brzy stavěli na krátkou pauzu k doplnění tekutin u chaty Skalka. Pak jsme jen v rychlosti minuli další chatu Severka a už jsme mířili hřebenem s krásnými výhledy na slovenskou stranu směrem k našemu plánovanému bivaku „Kamenná chata“. Bohužel tam jsme z důvodu vyčerpání a nepřekonatelného hladu museli zanechat dva členy naší expedice, ale většina členů pokračovala směrem k vrcholu. Na vrchol Velkého Polomu jsme dorazili ještě za světla v 10:40 hodin. Nahoře panovalo přívětivé počasí, ale foukal docela mrazivý vítr a tak jsme se dlouho nezdrželi a sestoupili ke dvěma vyčerpaným členům na Kamennou chatu. Tam nás přivítaly čtyři zlé čarodějnice, které již započaly s výkrmem našich odpadnuvších členů. Naštěstí všichni známe pohádku O perníkové chaloupce a tak jsme využili jejich pohostinnosti, nacpali si břicha skvělými langoši, řízky a polévkami a pak jsme takticky prchli pryč. Předpokládáme, že čarodějnice v noci z 30.4. na 1.5. svému osudu neunikly 😊Sestup už pak probíhal bez problémů, sluníčko na nás přerušovaně vykukovalo a déšť nás nakonec zastihl, až když jsme seděli v autech. Výlet se tedy nadmíru vydařil, škoda, že se nás nakonec nesešlo více, ale věřím, že to nebyla poslední taková akce. Doufám, že nikdo ze členů expedice neonemocní a v pátek 5.5. na MOPŽ se tento psychologický relax projeví na výkonech našich plavců.
Jan Holanik – vedoucí expedice Velký Polom