Spartan Race Lipno
Blíží se mé narozeniny a od své skvělé přítelkyně Verči a kamaráda Marfa dostávám nový dres a startovné na závod Spartan race Lipno.
Mám ohromnou radost a vyrážíme! Napadlo mne vyzkoušet si závod i z druhé strany jako dobrovolník, a to konkrétně fotograf. Vezmu tedy s sebou foťák a jedeme! Cesta byla dlouhá, ale rychle utekla, pořád jsme měli o čem si povídat. Ubytování jsme měli asi 10 minut od překrásné přehrady Lipno, kterou vidím poprvé a připadal jsem si jako u moře.
1.den mne tedy přiřadili jako fotografa na překážce inverted wall. Sraz byl brzy ráno a odvezli mne na danou překážku, kde jsem sám netrpělivě čekal na první závodníky. Honilo se mi hlavou, mám vše správně nastaveno? Z kterého úhlu mám fotit? Kdy už konečně poběží? Najednou slyším zvuk čtyřkolky a vidím 1. závodníka, kterého znám z instagramu (Richarda Hynka). Neskutečný borec. Překážku překonal tak rychle, že jsem ho skoro nestihl vyfotit. Ale povedlo se. Následují další závodníci z nejlepší elitní kategorie, kde už jde focení jako po másle. Čas běží, závodníci vypadají čím dál tím víc zmoženě a mé focení končí kolem 14 hodin. Jdu se podívat na startovní a cílovou čáru a vidím další ze spousty překážek a už opravdu zničené závodníky, kteří sotva chodí, ale stále to nevzdávají. Klobouk dolů. Není se čemu divit, závod měl 22km a 30 překážek. Fandím a čekám na posledního závodníka. Za velkého potlesku i on závod dokončil. Začínám chápat slogan závodu: You’ll Know At The Finish Line (poznáš až v cíli).
Druhý den startuji i já, ale na nejkratší 5km trase. Krátké rozběhání a rozhýbání s kamarádem Marfem, který startuje později a jde se na to! 3x Aroo! (bojový pokřik před startem) a vybíháme do sjezdovky, kde ostatní závodníci pomalu odpadávají a mizí za mnou. Můj tréning mi v tomhle hodně pomohl, nohy hořely, funěl jsem jak lokomotiva, ale vyběhl jsem ji. Vidím jednu z prvních překážek a tou je balanc. Snažím se uklidnit, ale jde to těžko s tak vysokou tepovou frekvencí. Nohy se mi klepou, ale nakonec jsem ji zvládl bez angličáků (trestný cvik). Pak pro změnu zase do kopce, kde otestovali moji sílu (kladka, pytel na zádech z kopce do kopce, těžká betonová koule, která se hooodně pronese…) Následuje neoblíbený hod oštěpem, který tradičně netrefím a dělám 30 angličáků. Dobíhá mě Marf, který startoval 10 minut po mě v další startovací vlně. Povzbudíme se navzájem a utíká mi (závod se mu podařilo skoro vyhrát ve své kategorii, další neskutečný borec) Mé tělo už moc nespolupracuje, všechno bolí, dech není, ale běžím dál. Potkávám další známou z Frýdku, tak prohodíme pár slov při funění do kopce a pokračujeme společně dál (díky za motivaci). Následuje pár vodních (bahenních) překážek a plavání, ručkování, přelézání a zasloužený finish. Vidím ležícího vyčerpaného kamaráda Marfa, podáme si ruce, dáme fotku a mizíme regenerovat.
A výsledek? Skončil jsem 6. v mé kategorii z 18 závodníků a 60. z 1150 závodníků, kteří závod dokončili. To neberu jako podstatné, vždy se dá zlepšovat a pracovat na sobě, ale důležitý je pro mě ten zážitek a přátelé, na které budu dlouho vzpomínat. Honí se mi hlavou myšlenka, vyzkoušet si i nejtěžší variantu závodu BEAST, kterou jsem fotil, no uvidíme, jestli se k tomu donutím. Bude mě to stát silnou vůli a spoustu hodin tréningu, ale je to výzva!
Váš trenér a fotograf Martin Janák
https://delfinifm.rajce.idnes.cz/Spartan_race_Lipno_2021/
Martine, děkujeme za super článek… a těšíme se na další… ! 🙂 Ať se Ti moc daří!